Vatelín je specifická izolační hmota, která připomíná svými vlastnostmi ovčí rouno. Podobně jako u zvířecí srsti plní ochrannou funkci před chladem, ale zároveň chrání před otlaky a odřeninami při kontaktu s tvrdými materiály, např. plasty, kovy a dřevem. Rovněž snižuje hladinu hluku.
S jeho výrobou se začalo již před mnoha desítkami let, již za socialismu byl v obchodech běžně dostupný. Jeho vznik souvisí s laboratorními experimenty vlastností polymerů polyesteru a polymethylmetakrylátu (PMMA). Spojením těchto dvou materiálů vzniklo vatelínové rouno a dnes se vyrábí v několika základních variantách, které se liší poměrem polyesteru vůči PMMA, většinou v rozmezí 70 – 95 procent polyesteru.
V obchodech se s ním můžeme setkat v podobě navinutého rouna na cívku v různých šířkách, nejčastěji 150 cm, ale i v odlišné gramáži. Tloušťka materiálu pak určuje způsob využití v průmyslové výrobě od textilního odvětví až po strojírenský a elektrotechnický průmysl.
Vatelín dobře znají švadleny, které jej využívají jako základní materiál výplní kabátů a bund, nachází se i uvnitř bytových dekoračních a funkčních předmětů, jako jsou taburety, pohovky, křesla, židle, sedáky, opěradla a polštářky. S polyesterovým vláknem si spojujeme i prošívané deky a výrobky, jež vyžadují ochranné polstrování, jako jsou dětské zavinovačky, kočárky, postýlky, zvířecí pelíšky.
Izolant není zdroj tepla
Někteří lidé si pletou izolační vlastnosti s tvorbou a vznikem tepla, měli bychom tedy objasnit, že mezi těmito dvěma pojmy je zásadní rozdíl. Vatelín, stejně jako kupříkladu polystyren, nevydává tepelnou energii, ale pouze působí jako její bariéra. Buď ji nepropustí ven, anebo dovnitř. Prošívaná deka nebo bunda nás tedy sama o sobě nezahřívá, ale cítíme se příjemně vlivem vlastního tělesného tepla, které tento materiál nepropouští a brání jeho úniku. Stejně tak může chránit i před nadměrným horkem zvenčí.
.jpg){kind=small}
