Není pochyb o tom, že zlato patří k nejoblíbenějším kovům, alespoň co se šperkařského průmyslu týče. Je ceněno pro svou vzácnost i krásnou žlutou barvu. Není divu, že uchvátil srdce mnohých a lidé je chtějí mít všude. Zároveň díky své ceně slouží také jako určitý symbol statusu a bohatství. Kdo na něj měl, rozhodně se jím chlubil.
Tato mentalita přetrvala dodnes. Můžeme ji vidět, když například někdo použije k označení domu zlatá čísla https://www.vipcisla.cz/. Ukazují tím kolemjdoucím, že jsou bohatí, když si mohou něco takového dovolit. Nebo si to alespoň myslí. Co to však o nich doopravdy říká?
Předně je nutné se na celou věc podívat realisticky. Pokud půjdete do jakéhokoliv hobby obchodu, uvidíte tam spoustu zlatých čísel za cenu, která zlatu rozhodně neodpovídá. A obvykle jsou to právě tato čísla, která jsou u výše zmíněných domů použita. Navíc, při bližším pohledu zjistíte, že ani barva a lesk pravému zlatu příliš neodpovídají. Jak to tedy je?
Ano, jsou lidé, kteří si mohou domovní označení skutečně nechat vyvést v pravém zlatě. Těch je ovšem skutečně pomálu. Většina se musí spokojit s více či méně zdařilou imitací. Některé jsou opravdu od skutečného výtvoru k nerozeznání, jiné poznáte na první pohled.
Jak se však vyrábí? Jednoduše, jedná se obvykle o kov, který je potřený barvou či patinou v odstínu blížícímu se zlatu. Dále je obvykle aplikován bezbarvý lak, který dodá lesk a zároveň barvu ochrání před tím, aby se rychle oloupala. Tím pádem vydrží déle, ač je jasné, že ve venkovních podmínkách s deštěm a prudkými rozdíly teplot nikoliv věčně. Je tedy nutné pravidelně nátěr obnovovat, což dělá skutečně jen n málokdo.
Je nutno říci, že většina takovýchto produktů skutečně balancuje na hranici kýče, a často ji i překoná. Proto ze sebe nedělejme něco, co nejsme a raději použijme materiál sice levnější, ale takový, který si na nic nehraje. Koneckonců, upřímnost se skutečně cení.
