Úvodem mého zamyšlení prohlašuji, že ačkoli jsem příznivcem pravicových politických řešení, osud naznačený v nadpisu této straně opravdu nepřeju. Považuji sociálně demokratickou stranu za potřebnou součást parlamentního systému.
Politické ideje, cíle, a elektorát ČSSD jsou po vjezdu Babišova buldozeru a vplutí pirátského škuneru do parlamentu nemilosrdně tunelovány a drancovány. Bahnitý a zasmrádlý komunistický dvoreček svoje přiotrávené skalní voliče také nepropustí. Prezident mává bývalému předsedovi ČSSD holí před obličejem a ze současného má legraci. Straníci jsou rozhádaní kvůli účasti ve vládě. Potomci jistého advokáta požadují po ČSSD více než tři sta milionů korun. Sečteno a podtrženo – na vysoký volební zisk to nevypadá. Ostatně v těch posledních letošních do parlamentu Evropy to byl propadák se ziskem pod čtyři procenta a nulovým počtem mandátů. Výstraha, ze které se sociální demokracie jak vidno nepoučila, jinak by nemohla předvést v kauze „ministr kultury“ takovou frašku. Nutno dodat, že za trumberu byl i premiér, kterému hrozí pobyt v některém z nápravně výchovných ústavů, jak se v jisté době eufemisticky říkalo kriminálu a z toho důvodu si nemůže prezidenta moc naštvat. Třeba by to s tou milostí potom bylo komplikovanější…
ČSSD je zkrátka řečeno ve velmi špatné kondici. Obávám se, že bude ještě hůř. Všichni její členové vědí, že účast ve vládě s predátorem, který je bezostyšně schopen vyfabulovat pofidérní dobra pro lid a zajistit reálná pro sebe, kýžené kladné politické body nepřinese. Všichni její členové současně vědí, že odchod z vlády s sebou nese riziko zapomnění a odchod na politickou periferii. Sociální demokraté se budou muset rozhodnout pro menší zlo. Z perspektivy budoucích let je to ukončení vládního angažmá, které by sice patrně prohloubilo rozkol ve straně, ale znamenalo by též možnost nastartování ideové a personální regenerace. Stále totiž platí, že největším nebezpečím pro každou politickou stranu může být vlastní členská základna. ODS by mohla vyprávět… Sociální demokraté však musí vzít do úvahy, že resuscitace a návrat do politické špičky se může protáhnout do přespříštích parlamentních voleb. I to se dá zvládnout, jak nedávno dokázala KDU – ČSL.
Setrváním ve vládě docílí ČSSD v příštích volbách výsledek pod hranicí vstupu do parlamentu. Byl by to malý zázrak, kdyby tomu bylo jinak. Současné její vedení není schopné zabránit dalšímu propadu a spoléhat na regionální vůdce, kteří jsou úspěšní v komunální politice, lze jen v případě, že se nebudou za značku strany stydět a nevyslechnou volání jiných, úspěšnějších a perspektivnějších politických subjektů. Sociální demokracie již jednou zanikla. Potopili ji vlastní zrádci na konci čtyřicátých let minulého století. Současná politická situace je bohužel podobná. Bývalý komunista a estébák okopává demokracii kotníky a tvrdohlavý proruský prezident mu zdatně sekunduje. I vy, sociální demokraté znovu nesete spoluodpovědnost za to, jak to dopadne. Hodně štěstí. Nám všem.
